Únor 2009

Chybami se člověk učí

28. února 2009 v 17:41 | Mima |  Mé názory
Chybami se člověk učí

Ve svém životě jsem už udělala plno chyb, které si uvědomuju. Kdyby to šlo, ráda bych je napravila, ale čas vrátit zpátky nejde.

Ne jenom v normálním každodenním životě, ale i na blogu a o tom má být právě tenhle článek.
Tenhle blog není můj první a tak už nějaké ty zkušenosti mám. Každý chybuje a je to normální, chybami se člověk učí a jedna z největších mých chyb, co se týče "blogerského života", bylo kopírování. Ano! Nikdy, už nikdy nechci kopírovat články na blogu, ale tenkrát jsem byla ještě nezkušená a nevěděla jsem, o čem blog psát.

Viděla jsem u hodně blogů kopírované texty, tak jsem taky začala kopírovat. Přišlo mi to normální, všichni to dělali, tak já taky. Neuváděla jsem ani zdroj. Dá se říct, že sem sprostě kradla cizí texty a chlubila se jimi na mém blogu. Proč? Proč jsem to udělala? To vážně do teď nevím. Možná jsem se jim chtěla vyrovnat, chtěla jsem být jako ostatní "mladé holky" co píší O NIČEM a myslí si, že jsou nej. Ano, přesně tohle jsem byla já.

Ze začátku to bylo vpohodě, na blog mi chodily skvělé komentáře, jak mám opravdu krásný blog apod. A to se nemělo stát, protože jsem dál kopírovala, víc a víc, jenom abych takových komentářů měla hodně, abych si připadala jako "dobrá blogařka" a abych měla větší návštěvnost. To se dařilo, jenže mi pak začaly chodit i jiné komentáře. Ty poukazovaly na to, jak hrozně se chovám, jaký mám hrozný blog a já si začala uvědomovat, jakou chybu jsem to udělala.

A tohle jsem si vzala k srdci. S předsevzetím do budoucna, že už nikdy nebudu kopírovat na svůj blog a myslím, že se mi to podařilo.

Jak jsme si hráli na slepce

27. února 2009 v 16:30 | Mima |  Ze života
Jak jsme si hráli na slepce

Nemám ráda školu, tolik učení a vůbec všechno co se školou souvisí. Až na pár vyjímek. Kromě přestávek jsou to hlavně hodiny občanky. Tyhle hodiny nejsou obyčejné, plné nudných poznámek do sešitů, jak to obvykle bývá. O tom jsem se mohla přesvědčit, když jsme nedávno probírali různě postižené lidi a přiznám se, že bych jimi být nechtěla.

Složitost vždy a všude

26. února 2009 v 17:50 | Mima |  Mé úvahy
Složitost vždy a všude


Tak mě tak napadá, proč je svět celý tak složitý. Všechno je tak podrobné, že už se v tom začínám strácet a vlastně ani nevím, proč? Jak vznikl svět, na to je hodně teorií, ale přesto, když vznikal, opravdu nevím, proč tak složitě? Každá malá věcička, malý organismus se skládá z hodně, hodně moc částí a což teprve člověk?

Psát? Ale o čem?

24. února 2009 v 20:45 | Mima |  Mé názory
Psát? Ale o čem?

Napadá mě tolik článků, tolik věcí o čem bych mohla psát. Desítky stránek bych mohla popsat, dokud si nedojdu pro tužku a papír. Najednou, jako by mi někdo vygumoval všechny moje myšlenky a já zapoměla všechno to, o čem jsem vám chtěla vyprávět, klidně i celé příběhy.

Řeč a chování blogařů- proč ?

23. února 2009 v 19:50 | Mima |  Blog(ování)
Řeč a chování blogařů- proč ?

Je to nejspíš už nějaký zvyk, že na hodně blozích najdete jen kopírované články a obrázky, nic originálního, blogy většinou "mladých slečen", které chtějí být IN, píšou o jejich oblíbených celebritách a ta jejich řeč: "Hlásneš pro mě prosím?", kterou pak máme přeplněné komentáře pod články. Další takový komentář: " Máš supa blog, koukneš prosím na můj?" Za co jim to stojí? Když napíšete, že se mám podívat na váš blog, co si myslíte? Myslíte si že hned poletím kouknout na ten váš "super blog"? To jste vážně tak naivní? Napište normální komentář, který se hodí k článku nebo aspoň k bogu a pak se na váš blog třeba ráda podívám. Říkám: třeba. Nikdo mě nenutí jít na váš blog. Sama si tam zajdu, pokud budu chtít a možná se i ráda vrátím, pokud mě zaujme.

Další věc, která už mě taky docela dokáže naštvat. Existují vůbec nějaké blogy, na kterých by se nevyskytovaly slova SONB, SONC, SB apod.? Jo, jasně že existují, ale je jich tak málo, že to ani nestojí za řeč. Ale to "málo" aspoň stojí za to. Jsem ráda, když najdu originální blog, na něj se vždycky zase ráda vrátím a podívám se na další články. Jsem ráda, že takové blogy ještě "nevymřely" :-D


Proč je najednou svět tak zvláštní ?

22. února 2009 v 13:50 | Mima |  Mé úvahy
Proč je najednou svět tak zvláštní ?

Místo kde žiju, kde jsem odmalička vyrůstala a přesto mi přijde zvláštní, neznámé. Všechno je jiné a nepochopitelní. Chvíle kdy se rozhlédnu kolem sebe a strácím se ve svém vlastním světě, nevím kde jsem.


Design neudělá váš blog skvělý

21. února 2009 v 11:15 | Mima |  Blog(ování)
Design neudělá váš blog skvělý


Podle mě design blogu není důležitý skoro vůbec. Když jsou na blogu zajímavé články apod. většinou už se na design tak moc nehledí, ale když ještě ke všemu vypadá stránka i vzhledově hezky, je to někdy výhodné. Většinou hledám takový blog, který mě zaujme svým obsahem, než ten, na který se můžu jen "dívat jak je hezký", ale to je tak vše.

Nezáleží na tom, jak vypadáme!

20. února 2009 v 16:00 | Mima |  Mé názory
Nezáleží na tom, jak vypadáme!

Proč jsou někteří lidi tak zlí a nesoucitní? Nepochopili snad, že i oni mají nějaké chyby, že nikdo není dokonalý a člověk za to jak vypadá nemůže? Když je někdo krásný, neznamená to vždy, že je i dobrý člověk.

Úvod

19. února 2009 v 18:15 | Mima |  Úvod
Úvod

Potřebuju místo, kam bych psala všechny své úvahy a názory, na které mi v hlavě už místo nezbývá. Potřebuju se svěřit a nebo se jen vypsat, dozvědět se, jaký názor máte vy.
Kritiku kde kdo neunese, ale já se pokusím. Vím, že tady to všechno není nic úžasného, ale možná sami ze svých vlastních zkušeností víte, jak těžké je napsat myšlenky, které se vám občas přehrávají v hlavě, tak aby je každý čtenář pochopil. Tedy se aspoň snažím, aby mé články byly k pochopení.

A taky si žádám trošku pochopení u vás, protože nejsem žádný spisovatel, který umí všechno tak barvitě vylíčit. Jsem jen obyčejná pubertální holka, co má na svět své vlastní názory.

Jsem věčně nepochopená ostatními, ale proč to tak je? Vždyť se nijak moc neliším ...

Jsem ráda, že jsi zašel na můj blog. Pokud se ti aspoň trochu líbí, nechoď prosím hned pryč a radši se se mnou poděl o své zážitky a názory. Zase se někdy zastav, jsi tu vítán …