Anonym nic nezkazí

23. dubna 2009 v 16:50 | Mima |  Blog(ování)
Anonym nic nezkazí

Fakt nevím, proč někdo dělá takovou blbou chybu. Psát si "deníček" na blogu je sice zábavné a ostatní se třeba i zasmějou. Ale já vidím, jak potom tito blogaři nadávají, když jejich blog objeví někdo z rodiny nebo z přátel. Najednou je to pro ně hrůza století a přitom musí tušit, že se se svým blogem jen tak neskryjí, ikdyž ho třeba tak moc neprezentují. Skrátka, když někdo píše na blog své osobní údaje, nemusí se to vždycky vyplatit. Stejně tak když komentujete něčí blog, web apod., pokud se podepíšete anonymě, aby vás nikdo nepoznal, pak můžete říct téměř cokoliv, jestliže nezanecháte adresu vaší stránky.



Když se vám něco nepovede, uděláte nějakou zásadní chybu, které litujete, pokud nikdo neví kdo jste, pak se takovou chybou vůbec nemusíte zabývat. Jako byste to ani nebyli vy. Ovšem je tohle správné chování ??? Každý je přece za to, co dělá, zodpovědný.
Musíte to ale brát tak, že pokud chcete, tak se opravdu nikdo nemusí dozvědět, kdo jste. Ale pokud píšete takové deníčky, pak vám je asi jasné, že váš blog brzy může poznat i někdo známý, podle údajů, které stránka obsahuje.

Jak tak nad tím přemýšlím, měli by to být přece spíš kamarádi, co na vaši stránku chodí. Někdo, kdo vás zná a vy jste mu osobně řekli odkaz, než někdo úplně cizí, náhodný nebo stálý návštěvník z internetu. Ale ani u mě to tak není. Možná to bude tím, že vy se mi do očí vysmát nemůžete, ale pokud se nebude líbit můj blog někomu, koho znám osobně, pak by mě asi ještě víc mrzelo, kdyby mi do očí řekl, jak hrozný blog mám. Protože někdo opravdu moje názory nechápe ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 giornale giornale | Web | 23. dubna 2009 v 20:45 | Reagovat

Abych řekla pravdu, tak někdy mám strach, že můj blog objeví někdo známý, ale zase na druhou stranu se nemám zač stydět (aspoň doufám).
Anonymita v dnešní době dává člověku pocit, že může vše, sprostě nadávat, urážet,... A to jen proto, že nikdo neví, kým ve skutečnosti je. A takhle si léčí svoje mindráky.

2 Jeremy Jeremy | Web | 23. dubna 2009 v 21:10 | Reagovat

Na můj blog chodí pravidelně moje tchýně :-) A líbí se ji. Vždycky, když napíšu článek, řeknu si, nebude mi vadit, když si to přečte někdo z rodiny? pokud je odpověď ne, pak to můžu vystavit...

3 Polgara Polgara | Web | 23. dubna 2009 v 21:17 | Reagovat

Zajímalo by mě, co tě vedlo k napsání tohoto článku...ale je napsán pěkně a trefně.
Já mám blog, kde zveřeňuji články o tom co jsem viděla, přečetla a také svoje názory v podobě deníku. Kdyby si to přečetl někdo z rodiny, tak by mi to nevadilo, ale mám tu jistotu, že oni moc na internetu nejsou...

4 tulen tulen | E-mail | Web | 23. dubna 2009 v 21:28 | Reagovat

Ségra si psala snad 3 blogy jako deníčky, někdo na to přišel vždycky a vždycky pak z toho měla hrozný problémy a byla nasraná. Podle mě je to fakticky debilní a je jasné, že to někdo odhalí. Já se snažím všechny moje články psát tak, aby byli pro ty, co vidí můj blog po prvé, pro ty, co na něj chodí pravielně i pro ty, které znám osobně. A někdy se nadřu! :D

5 Mařenka Mařenka | Web | 23. dubna 2009 v 22:00 | Reagovat

Píšu na blog cokoliv, co mě napadne, a nemyslím si, že by to byl problém, kdyby to někdo viděl. Odkaz mám na spolužácích, někteří jsou mými pravidelnými návštěvníky. Sem tam se na něm objeví i moje sestřenice, o které tam mám pár, musím říct, ošklivých článků, protože si moc nerozumíme. Ale není v tom problém. Stačí se zeptat, proč to a proč ono, a já ochotně vysvětlím.

6 Kuraimo Kuraimo | Web | 24. dubna 2009 v 15:11 | Reagovat

taky si myslím, že psát na blog deník je trochu... "nebezpečné" ale na druhou stranu si tím třeba čloěk uleví, že v sobě něco nemusí skrývat...

7 Terka Terka | Web | 24. dubna 2009 v 23:53 | Reagovat

tyto problémy moc neřeším a ani nechápu, protože už jsem trochu jinde.... Ono slovo blog původně pochází z žurnalistiky a je to novinářský útvar (internetové žurnalistiky), tedy na stejné úrovni jako zpráva, komentář, rozhovor. To znamená, že by jej měly provázet všechny náležitosti (literární zvládnutí, vlastní nápad, myšlenka a AUTORA) jako ostatní žánry. Dnes zná většina lidí blogy ve smuslu deníčků, no... Ve 14-16 jsem si také psala deníček, ještě ručně. Do sešitu. Měla jsem ho pořád po ruce, mohla jsem kdykoliv něco připsat, dokreslit. Notebook s sebou sice většinou (pracovně) také tahám, ale je těžký jako... A i tehdy bylo riziko, že ho někdo najde a přečte. Na netu je tato nejistota pochopitelně x-krát větší.

8 Nora Králičí Nora Králičí | Web | 27. dubna 2009 v 18:45 | Reagovat

oh, jsem tuleňem citována,o)
nicméně stále nechápu, jak lidi mohou najít blog někoho, koho znají, když ten tam napíše ani svoje jméno, ani jméno jiných, ani jména měst... já jsem takhle nikoho neodhalila.
Ale odhalena jsem byla. Ale autocenzura je na místě.
PS: "Přátelé", co ti řeknou, že máš špatný blog, jsou 1) dementi, 2) žárliví, 3) žárliví dementi, nic jiného mě nenapadá. Když si na blog někdo rve Olsenky a třpytky a říká mu blogííísek, tak ho taky nechám se vyřádit a nebudu mu to pálit do xichtu, ne snad?

9 Lenka Lenka | Web | 16. září 2009 v 22:20 | Reagovat

To já o sobě blog nepíšu třeba jednou jsem ppsala článek že mě povýšili v práci a nebo že sem měla potíže a nemohla jsem být na blogu ale jinak denno denně ne a navíc bych na to neměla čas a někomu by se to mohlo zdát i nudné ten můj život:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama