Srpen 2009

Když v něco věřím ...

29. srpna 2009 v 15:09 | Mima |  Mé úvahy
Když v něco věřím ...

... ikdyž vím, že je to nemožné ...

No řekněte, není krásné v něco věřit a být přesvědčený, že to není jen sen?

Jen jsem začala uvažovat nad tím, proč si lidé vymysleli Boha. Proč věří v něco, co je možná jen výmysl jejich hlaviček? Není nikdo, kdo by byl "opravdovým" a smysluplným důkazem, že někdo takový existuje ... A není to jen tak někdo- je to síla, která dokázala stvořit celý svět.

Fotka jako fotka!

28. srpna 2009 v 12:29 | Mima |  Mé názory
Fotka jako fotka!

... kdyby ... ale pravda je jiná.

Nechápu smysl fotek, kde někdo fotí sám sebe, jako někoho, kým doopravdy není. Myslím tím fotky těch pubertálních slečen, co jim jde na fotkách vidět jen půl hlavy a vypadají tak úplně jinak, než ve skutečnosti.

Nezvaný host, co mi nedá spát!

24. srpna 2009 v 10:39 | Mima |  Ze života
Nezvaný host, co mi nedá spát!

... je léto, sluníčko krásně svítí a kolem plno toho dotěrného hmyzu- včely, vosy, komáři, či mouchy ... znáte to. A nejenom, že kdekomu na potkání rozdávají žihadla, ale ještě si k tomu bzučí- což by mi tak nevadilo, jen kdyby aspoň v noci dali pokoj ...


Co se děje, když spíme?

22. srpna 2009 v 12:59 | Mima |  Mé úvahy
Co se děje, když spíme?

Na tuhle záhadu se snažím přijít už dlouho ...

Zdá se to být normální, že na pár hodin jenom tak usneme a ráno se zase probudíme. Tak to přeci chodí den za dnem a bez spánku by jsme stejně dlouho nevydrželi ... Ale už jste někdy uvažovali nad tím, co se s váma během spánku děje? :)

Proč jsou někdy rodiče tak na obtíž?

18. srpna 2009 v 11:59 | Mima |  Mé názory
Proč jsou někdy rodiče tak na obtíž?

Vždyť jsou to právě oni, co nám dali život a jsou s námi v dobrém i ve zlém. Snaží se nám pomáhat a mít nás rádi ..

Není divu, že se na nás občas naštvou a vrazí nám facku. Ostatně k tomu většinou mají pádný důvod. Ono není zrovna lehké starat se o ty neposlušné tvory- tedy nás, děti.


Co bych chtěla změnit na svém blogu

14. srpna 2009 v 8:37 | Mima |  Blog(ování)
Co bych chtěla změnit na svém blogu

Z vlastních zkušeností vím, že když chci něco zlepšit, je to pak ještě horší. Ale mít nějaké cíle, kterých bychom chtěli dosáhnout, to je dobrý základ k úspěchu.

Všechno jednou zkončí

12. srpna 2009 v 13:09 | Mima |  Mé názory
Všechno jednou zkončí

Čím jsem si zasloužila být v soutěži na blog.blog.cz ? :D

Jsem moc ráda, že můžu vidět svůj blog mezi pěticí blogů, vybraných tento měsíc, aby mezi nimi ostatní rozhodli, který je z nich ten nelepší. Na druhou stranu mě trochu mrzí, že za pár dní hlasování zkončí ...

Kdo může za to, jak se chováme ?

11. srpna 2009 v 10:19 | Mima |  Mé úvahy
Kdo může za to, jak se chováme ?

Tak koukám, že po předchozím článku se tady sesypalo hned několik připomínek, že za své chování si každý může sám. Proto jsem se rozhodla napsat, neboli taky obhájit, co jsem tím chtěla říct.

Jak já některé lidi moc v lásce nemám ...

10. srpna 2009 v 8:39 | Mima |  Mé úvahy
Jak já některé lidi moc v lásce nemám ...

... tak jsem začala přemýšlet, proč to tak je ...

Každý je jiný, vzhledem, chováním, vyjadřováním, stylem hudby. I každá maličkost nás odlišuje od ostatních. Ovšem nikdo nemůže být dokonalý, už kvůli odlišným názorům ostatních lidí ...


Fotografování- zábava nebo umění ???

9. srpna 2009 v 20:09 | Mima |  Mé názory
Fotografování- zábava nebo umění ???

Kdysi jsem si myslela, že focení je jen o tom, že zmáčknu ten velký čudlík a tím zvěčním nějaký zážitek a vůbec cokoli, k čemu bych se časem ráda vrátila. Vlastně i tak se to dá brát.


Jeden blog úplně stačí

6. srpna 2009 v 10:39 | Mima |  Blog(ování)
Jeden blog úplně stačí

... ale jak komu ...

Občas tak brouzdám po různých blozích a tu a tam najdu blogaře, který má víc blogů než ten jeden. Tak nějak nad tím přemýšlím a říkám si, na co jich tolik potřebuje. Nehledě na to, že to někdy nejsou jen dva, ale dokonce i 3 nebo 4 blogy.

Připadám si zbytečně ...

3. srpna 2009 v 16:29 | Mima |  Mé úvahy
Připadám si zbytečně ...

Řekla bych, jako páté kolo u vozu ...

Občas si vyjdu s kámoškama ven, dobře se bavíme, ale později je to rozhovor jen mezi nima a mě do něho nechtějí, nebo se baví o věcech, které jsou mi naprosto neznáme. To potom takhle jdeme třeba tři vedle sebe, já jsem s nima, ale mám pocit, jako bych tam ani nebyla ... nebo jako bych se na ně dívala skrz obrazovku v nějakém filmu ...