Kdo může za to, jak se chováme ?

11. srpna 2009 v 10:19 | Mima |  Mé úvahy
Kdo může za to, jak se chováme ?

Tak koukám, že po předchozím článku se tady sesypalo hned několik připomínek, že za své chování si každý může sám. Proto jsem se rozhodla napsat, neboli taky obhájit, co jsem tím chtěla říct.



Mám-li být upřímná, někteří lidé mi svým chováním opravdu nesednou, jenže jak jsem tak uvažovala: můžou si za to sami, jak se chovají a co dělají?

Už proto, že věřím v něco jako osud, se mi teď všechno nějak plete dohromady a nevím, kde to má hlavu či patu. Čím si jsem však celkem jistá, že kdyby existoval osud, pak by si opravdu nikdo za své chování sám nemohl. Už od narození by byl poznamenán tím, co všechno se v jeho životě odehraje, co všechno prožije a jaký vůbec jeho život bude ...

Kdyby ale vážně osud nebyl, ani nic jemu podobné, pak jsou moje úvahy naprosto nepravdivé. I tak si myslím, že málokoho přesvědčí. Hold názory jsou názory a ne vždy se shodnou ;)




 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa


Komentáře

1 KlárQa KlárQa | Web | 11. srpna 2009 v 10:21 | Reagovat

řekla bych že puberta xD

2 HáDéCzQo HáDéCzQo | Web | 11. srpna 2009 v 10:23 | Reagovat

cauky....hlasni pro me pllssss na http://svet-ts2.blog.cz/0908/sonb-2-kolo sem tam jako HaDeCzQo...pak napis na blog jesli chces dess,diplom nebo nic :D a kolikatej to byl hlas....dik moooots

3 Ajka Ajka | E-mail | Web | 11. srpna 2009 v 10:24 | Reagovat

zajímavé

4 Mishulka77 Mishulka77 | Web | 11. srpna 2009 v 10:28 | Reagovat

Ahojky jmenuju se Mishulka77 a mám předělaný blog byla bych ráda kdyby ses podíval(a) díky moc

5 lea lea | Web | 11. srpna 2009 v 10:31 | Reagovat

Za chování lidí můžou ve většině případů rodiče :D
V osud nevěřím :)

6 N-ostlagy N-ostlagy | Web | 11. srpna 2009 v 10:44 | Reagovat

Já v osud věřím :)

7 N-ostlagy N-ostlagy | Web | 11. srpna 2009 v 11:07 | Reagovat

Díky Mimo. Já znám lidi, kteří píšou lépe a mají to víc propracované, ale když to říkáš, těší mě to :)

8 Smilesy Smilesy | Web | 11. srpna 2009 v 11:09 | Reagovat

Jestli je osud nebo ne... někdy na něj věřím... ale... chování lidí, prostě za to si každý může sám, a nesváděla bych to na osud.

9 Kitty Kitty | Web | 11. srpna 2009 v 11:40 | Reagovat

Na osud nevěřím. Ale stejně na tom asi něco je. Hm, já bych řekla, že můžu za to, jak se chovám a že se chovám hnusně, pitomě, můžu za to jen a jen já, protože nikdo jiný mi neleze do hlavy a neříká mi, co mám dělat...

10 Awia Awia | E-mail | Web | 11. srpna 2009 v 11:45 | Reagovat

Na osud nevěřím. Dle mého názoru má člověk život takový, jaký si ho udělá, ale co se týče osobnosti ... to jaký je, co z něj vyroste. Na osobnosti člěka se podílí spoustu faktorů. Hlavně je částečně předem daný (dalo by se to nazvat osudem), ale podle mě jsou to geny. Potom výchovou, prostředím v jakém člověk vyrůstá, jeho zkušenostmi...  Ne, za to doopravdy valstně nemůže (podle mne), ale za své činy, to ano. Za ty je pak plně odpovědný.

11 Nelili Nelili | Web | 11. srpna 2009 v 12:36 | Reagovat

Na osud věřím, ale myslím si, že to s chováním lidí nemá nic společného. Určitě své chování každý může ovládat. Když přece někdo nechce být namyšlený, tak nebude. Když někdo nechce být impulsivní, tak nebude. Pokud však těmto podlým vlastnostem dovolí, aby v něm uvízli, pak je to jeho problém.
Tak to tedy vidím já. Ale je to věc názoru. :)

12 Blackie Blackie | Web | 11. srpna 2009 v 13:46 | Reagovat

Za naše chování může globální oteplování a fáze měsíce. Fakt, věřme tomu..:)

13 giornale giornale | Web | 11. srpna 2009 v 16:15 | Reagovat

Na osud nevěřím. Řekla bych, že chování je dané výchovou a pak taky tím, co v dětství vidíme, slyšíme,...

14 Radek Radek | E-mail | Web | 11. srpna 2009 v 17:51 | Reagovat

Velevážený soude, tento člověk nemůže za to, že při vtrhnutí do sousedova domu ho poničil, že znásilnil jeho ženu, že ji pak brutálně i s dětmi zavraždil a pokračoval tak ve svém plánu masového vraha. To osud...

15 M.I.M.A M.I.M.A | Web | 11. srpna 2009 v 17:53 | Reagovat

[14]: :) Vysvětluj to soudu, že ano. Podle mě však, co se má stát, tak se stane, tedy i to, že někdo někoho zavraždil se prostě mělo stát :)

16 yellow yellow | E-mail | Web | 11. srpna 2009 v 18:33 | Reagovat

V osud nevěřím a řekla bych, že za chování můžou nejvíce rodiče, jejich výchova a okolní prostředí.

17 Eliška Eliška | E-mail | Web | 12. srpna 2009 v 10:20 | Reagovat

Chování mohou ovlivnit všichni dospělí, nejen rodiče, třeba i učitelé, pak kamarádi... Ale člověk by měl být schopný si přiznat, co dělá špatně a jak se chovat "správně"...

18 Smilesy Smilesy | Web | 12. srpna 2009 v 11:09 | Reagovat

Já si tedy myslím, že osud si je... ale, každý ten svůj může změnit. A souhlasím s Radkem, protože...ehm... každý může za to jak se chová. (pokud není nějak postižený apod.)

19 Žirafka Žirafka | Web | 12. srpna 2009 v 11:41 | Reagovat

No podle mě něco jako osud je, to ano, ale lidé si i tak za své chování můžou... Kdyby byl ale osud, nemohli by za výsledek. Jinak se taky podle mě hodně lidí předvádí, na něco si hraje, přetvařuje se... A to mi přijde už hodně hrozné!

20 Radek Radek | E-mail | Web | 12. srpna 2009 v 12:04 | Reagovat

[15]: Tak proč to vůbec řešit, když za všechno může osud? Ať si tu po světě běhaj kopy vrahů... Ne tak to nefunguje. Za chováním stojí výchova (vštípena rodiči), ovšem v pozdějších letech má člověk rozum a je svéprávný.

Uvedu jako případ zase vraždu. Když člověk neví, že zabít člověka je špatnost, je duševně nemocný a soud nařídí léčbu. Když  to ví a přesto někoho zavraždí - pro peníze, ze závisti, pomsty,... - vraždil úmyslně proti svému přesvědčení, proti svým názorům. Prostě úmyslně. V tom případě podle mě nese za svůj čin vinu. Můžeš zase namítnout, že to byl osud. Že ho osud svedl z cesty rozumu, ale já budu dál tvrdit, že ten člověk, když vraždil, věděl, že porušuje tabu, zákon i mravní normy.

Osud vs. rozum. Můžeme se přít, ale tenhle svět stojí na pravidlech, která osud nepřipouštějí.

21 šárka šárka | Web | 12. srpna 2009 v 13:17 | Reagovat

Souhlasím s Radkem,už v předešlém článku se mi jeho odpověď líbila.
Když ale vynechám všechny úmyslné špatnosti lidí a zaměřím se jen na obyčejné povahy,tak je přece úplně normální,že s někým si rozumíš víc a s někým naopak vůbec.A když Ti někdo nesedí,nevidím důvod,proč bys ho měla mít ráda.Neznamená to ale,že bys mu to měla dávat znát (a naopak oni Tobě),za to lidi fakt nemůžou.

Kdyby to bylo takhle jednoduché,byl by svět o něco hezčí.....

22 Ronny Ronny | Web | 12. srpna 2009 v 17:55 | Reagovat

Na osud nevěřím. To by bylo všechno nějak moc jednoduché :)
Chování člověka ovlivňuje spousta věcí. Geny, výchova, prostředí, lidé v jeho okolí...
Nejde to házet na osud. Protože by bylo dost divný, kdyby někdo se měl dobře a jiný zle jen proto, že to tak dal osud. Že by si ten osud vybíral losem, co komu předurčí? ;)

23 Kuraimo Kuraimo | Web | 13. srpna 2009 v 12:39 | Reagovat

Já nevím čemu věřit :-) Včera jsem se rozhodla si toho prostě nevšímat, žít a jít dál :-) (Ovšem nevím, jak dlouho mi to vydrží :D) Pokud by ale osud existoval, myslím, že by existovaly způsoby jak ho změnit...

24 vyvrtaná oliva vyvrtaná oliva | Web | 13. srpna 2009 v 19:03 | Reagovat

Je to zajímavé téma :-) Myslím, že je celkem jedno, jestli osud je nebo není... za svoje chování si může každý sám... nebo alespoň z části si za to může sám. Kdyby bylo už předem něco osudově určeno, určitě je spousta způsobů jak toho dosáhnou... a to je právě na nás. Ne, fakt nevím jak to všechno je.

25 Katk@ Katk@ | Web | 1. září 2009 v 9:45 | Reagovat

Za to jak se chováme můžou rodiče, protože po nich jsme takoví, jací jsme a oni nás vychovali. :D Ale to by pak nikdo za nic nemohl, takže je to hloupá teorie. :D

26 Anetry Anetry | Web | 10. října 2009 v 18:29 | Reagovat

nad tímhle  tématem jsem se nejednou zamýšlela.
osobně si myslím, že člověk je samozřejmě ovlivněný svým životem v dětství - to tom nemám pochyb. za to, co se tehdy dělo většinou nemůže.
ale když už se stane dosělým, tak myslím, že některé věci sám může ovlivnit k lepšímu, kdyby se snažil. takže v době dospělosti - myslím, že tehdy už neexistuje žádná výmluva. můžeme za to my sami - a pokud něco negativního pochází z dětství, je na nás, abychom na tom zapracovali.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama