Připadám si zbytečně ...

3. srpna 2009 v 16:29 | Mima |  Mé úvahy
Připadám si zbytečně ...

Řekla bych, jako páté kolo u vozu ...

Občas si vyjdu s kámoškama ven, dobře se bavíme, ale později je to rozhovor jen mezi nima a mě do něho nechtějí, nebo se baví o věcech, které jsou mi naprosto neznáme. To potom takhle jdeme třeba tři vedle sebe, já jsem s nima, ale mám pocit, jako bych tam ani nebyla ... nebo jako bych se na ně dívala skrz obrazovku v nějakém filmu ...



Což o to, něco se i třeba dozvím, jenže moje svědomí mi pak nenechá trochu klidu. Prostě si v tu chvíli připadám, jako bych tam ani s nima nebyla nebo snad neměla být. Jako by mě tam ani nechtěly a radši by byly samy, i přesto, že mi sami to předtím samy navrhli.

Když se to tak vezme, já bych si neměla co vyčítat, samy mi podaly návrh. Jenže to bych nebyla já, aby se mě to tak trochu nedotklo a ještě k tomu bych si nepřipadala trapně ...

Stejně tak to vidím, když jde o práci. Někdy se hold stane, že pro mě na práci nic není nebo se ostatní shodnou, že jsem na to ještě dost malá (jak typická řeč). Takže jen sedím někde v rohu, dívám se, jak ostatní pomalu padají únavou a připadám si, jak jinak, než trapně ...
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 x-hollywood-stars x-hollywood-stars | Web | 3. srpna 2009 v 16:32 | Reagovat

ahojky mame 3 dny stary blog a byly bychom radi kdyby ses na nej koukloa
PS:maz hezu  blog i dess!!a neber to jako reklamu ale jako pozvani na blog diky!!!

2 ¤eMo_NeOnKa¤ ¤eMo_NeOnKa¤ | Web | 3. srpna 2009 v 16:33 | Reagovat

Ahojky! Na mém blogu pořádám SONB, a tak jsem si myslela,že by ses mohla přihlásit, protože más hezuu blog. Předem děkujuu pa

3 *.*Twilight Girl*.* *.*Twilight Girl*.* | Web | 3. srpna 2009 v 16:35 | Reagovat

ahojky dneska mam narodky a urobila by si mi radost keby si mrkla na moj blog :)

4 DY DY | Web | 3. srpna 2009 v 16:36 | Reagovat

Čauki :) Opätovne rozbieham bloček a tak ako som ja tebe práve zvýšila návštevnosť o 1 človiečika tak by si mi prosím mohla aj ty. Neber to ako reklamu ani nič podobné :) Bola by som veľmi rada Vážim si každého človiečika vopred ďakujem :-*

PS: Pocity a lá 5 kolo u vozu poznám veľmi dobre :( Všetko sa vyrieši neboj :)

5 Oh* Oh* | Web | 3. srpna 2009 v 16:41 | Reagovat

Jo to znám...taky se mi to stává a jsem kvůli tomu smutná:(.

6 Tramvajka Tramvajka | Web | 3. srpna 2009 v 16:45 | Reagovat

Jo, to znám. Taky se mi to stává a já si potom připadám trapně, dotčeně, no, je to divný pocit...

7 Smilesy Smilesy | Web | 3. srpna 2009 v 16:53 | Reagovat

Znám...hodněkrát jsem to zažila...blbej pocit.

8 yellow yellow | E-mail | Web | 3. srpna 2009 v 16:53 | Reagovat

Co se zkusit víc zapojit? Když jdeš vedle kamarádek a nezapojuješ se, tak jim to může připadat, že tě to nezajímá nebo nudí a nechtějí tě nutid to hovoru. Občas se nám to taky stává a nikdy nevíme jestli kamarádku otravujem nebo ne a jak jí víc zapojit.

9 nejmka nejmka | Web | 3. srpna 2009 v 17:17 | Reagovat

Mám stejný pocit. Skoro pořád, a i když se snažím zapojovat, prostě to není možný. Nevim, jestli si na to jde zvyknout. Doufám, že to někdy přejde nebo, že se někdy budu umět lidem vnutit :D

10 Radek Radek | E-mail | Web | 3. srpna 2009 v 17:42 | Reagovat

Já mám spíš normálně výčitky, že jenom odposlouchávám jako nějakej špicl, když se nezapojoju do hovoru.

Zkus se zapojit, najdi si v hlavě nějaké téma, na kterém byste se shodly všechny,l třeba to pomůže. I když to už si nepochybně zkoušela, viď?

Jinak nevím, jak poradit... Omlouvám se.

11 Caty Caty | Web | 3. srpna 2009 v 18:18 | Reagovat

Jako bys mi mluvila z duše,občas se cítím naprosto stejně.

12 giornale giornale | Web | 3. srpna 2009 v 19:08 | Reagovat

Taky se tak někdy cítím. Ale někdy je mi líp, když jen poslouchám, nemusím se zapojit do každé debaty...
Když nad tím tak přemýšlím, někdy se mi stane, že z rozhovoru někoho úplně vyloučíme, není to proto, že ho tam, nechceme, ale prostě se stane...

13 Lucka Lucka | Web | 3. srpna 2009 v 19:25 | Reagovat

Tak tohle znám. To se mi taky stávalo, bývala jsem asi nějaká zakřiknutá či co...Dneska bych asi řekla narovinu - nevím o čem je řeč, vysvětlí mi to někdo? Klidně bych si z toho udělala srandu - Máte mě za blbce??? Jsem tu jako přikulovač nebo co??? Chce to zřejmě trochu průbojnosti i když to není tak lehké jak se to říká.

14 Ronny Ronny | Web | 3. srpna 2009 v 19:31 | Reagovat

Tyhle pocity mám často taky. Jsem s nimi, přemýšlím, co bych mohla plácnout a nic mě nenapadá. Anebo stejně hrozné je "trapné" ticho. Kolikrát nevím, co bych už plácala za blbosti. Až přijdu na nějaké řešení, dám vědět. I když to se nejspíš, díky rychlosti mého myšlení, brzy nestane xD

15 Kuraimo Kuraimo | Web | 3. srpna 2009 v 20:51 | Reagovat

No... já to vlastně ani už moc nevnímám a neřeším, ale ten poslední odstavec - taky se mi to někdy stane a moc dobře si nepřipadám... Ale stejně se asi radši pokusím nějak zapojit... :D

16 Awia Awia | E-mail | Web | 3. srpna 2009 v 21:19 | Reagovat

Ten pocit znám, ale tak nějak jinak. Já vím, zní to divně, jenže ... připadala jsem si tak vedle své nejlepší kamarádky. Někam jsme šly, potkali její kamarády a dali se do řeči. Ale já si s nimi neměla co říct a ona se bavila, měla kolem sebe samé známé lidi, ale já jsem si v ten moment připadla přebytečná. Začalo mě to štvát, že s ní pořád všude chodím a ona se pak baví s někým jiným. Tak jsem se začala víc osamostatňovat a ... odcizily jsme se a mě je to líto. Tak ráda bych jí to vysvětlila, ale jsem příliš velký srab. A teď se mi hrnou slzy do očí, když si na to vzpomenu. Spraví se to vůbec...?

17 Eliška Eliška | E-mail | Web | 3. srpna 2009 v 22:06 | Reagovat

Tenhle rpoblém jsem nikdy řešit nemusela, protože i když mám přátel poměrně dost, navzájem se většinou neznají, a tak když někam jdu, tak jen s jedním z nich, většinou... :-)

18 Kitty Kitty | Web | 4. srpna 2009 v 12:14 | Reagovat

Pátý kolo u vozu? Já jsem šestý, a pořád! Jenže si nemůžu na nic stěžovat, můžu si za to sama :-D. No, občas se najde nějaký člověk, který se neumí bavit s ostatními... Prostě já :-D Občas mě to hrozně štve, cítím se trapně, když stojím mezi lidma a mlčím, protože nevím, co říct. Jak se toho mam zbavit, sakra?

19 Doll ™ Doll ™ | Web | 4. srpna 2009 v 13:23 | Reagovat

Tak ono to není nějak značkové či tak něco, ale prostě oblečené které se mi rozně líbí, ptže mám pocit že tady v Ostravě je jednolité oblečení nejlépe styl TCK apod:-(

20 johankamustang johankamustang | Web | 4. srpna 2009 v 13:24 | Reagovat

jó taky se bavim s jedněma holkama se kterýma si tak připadám...ony jasou spolu častějc a když něco řeknu ony se začnou smát jelikož jim to připomělo ňákou společnou historku a já nevim vo co gou...naštěstí s nima nejsem tak často... nevydržela bych to...

21 Žirafka Žirafka | Web | 4. srpna 2009 v 19:09 | Reagovat

Joo...někdy je to dost trapné. To já většinou, díkybohu, navíc nejsem, v povaze mám hodně mluvení a jsem dost akční, takže se přidám do konverzace ikdyž nevím oč go :D, ale už se mi stalo i to horší, že jsem někde navíc, ať už v práci (jako když se pracuje) nebo při zábavě s kamarády... Ale prostě, když je nás víc, já se vždy snažím zapojit do konverzase všechny, aby si nikdo tak blbě nepřipadal... No ale prostě občas se to stane! A  že jsem na něco malá? Spíš naopak, já všechno přeci zvládnu, jen brácha ne no :-(

22 Den©za Den©za | Web | 4. srpna 2009 v 20:49 | Reagovat

Tak tohle moc dobře znám.Stávalo se mi to často hlavně dřív. Někdy mám pocit, že lidi kolem sebe musím hrozně otravovat, i když ti lidi o mě stojí, chtějí abych se s nima bavila, jenže já se stejně nemůžu zbavit pocitu, že jsem zbytečná a že jenom trapně "dolézám". Lidi mám hrozně moc ráda, někdy si ale připadám "sama v davu", je kolem mě dvacet lidí, kteří mě třeba zavolají mezi sebe a já se s nima často nedokážu normálně bavit.

23 Nelili Nelili | Web | 4. srpna 2009 v 21:17 | Reagovat

Takové pocity máme občas každý. Také se mi to stává. Nikdy jsem vlastně žádný vypravěč ve společnosti nebyla. Vždycky jsem raději poslouchala, o čem si mé kamarádky povídají a občas jsem k tomu něco řekla. Role posluchače mi sedí víc než role vypravěče. :)

24 Tomáš Tomáš | Web | 5. srpna 2009 v 8:27 | Reagovat

Asi každý se někdy cítil podobně. Je to opravdu dost nepříjemné. Na druhou stranu jsou přece na světě horší věci a snad i tohle má nějaké řešení.

25 Cherees Cherees | Web | 5. srpna 2009 v 9:33 | Reagovat

Jj máš pravdu, já se tak taky někdy cítím(cítila) protože když jsou 3 lidi spolu, nikdy se moc nebaví dohromady, ale konverzace začne mezi dvěma.. To ej pak lepší větší skupinka lidí, kteří se baví dohromady. Tak někoho příště vem sebou třeba ;-)

26 Eressiel Eressiel | Web | 5. srpna 2009 v 13:27 | Reagovat

Tak tohle se mi taky často stává.. Ten pocit je nepopsatelný.. člověk si připadá trapně a neví, kam s očima, protože má pocit, že ti okolo ho tam ani nechtějí.. Kdysi jsme byly 3 kámošky.. taky to nedělalo vůbec dobrotu. Přesně jak tady řekla Cherees, příšte s sebou někoho vezmi a uvidíš, že to přivítají i tvé dvě kámošky.. :-)

27 Faceless Faceless | Web | 5. srpna 2009 v 16:43 | Reagovat

O proboha,vim naprosto přesně jak ti je,já si tak připadá pořád,jako bych prostě nikam nepatřila,jako bych byla naprosto zbytečná,jako by mě kámošky který mě maj mít správně rádi,rádi neměli a přitom po mně sami chtěj abych byla s nima...možná si připadaj jako hrdinové že se ujali osamělý osoby,ale pro mě je to spíš horor,proč bejt s lidma který k tobě cejtěj jenom soucit??
No možná se moc nechávám strhnout emocema,který po chvilce přejdou a všechno je zase "perfektní"

28 mOoni°° mOoni°° | Web | 5. srpna 2009 v 17:44 | Reagovat

Presne tak si pripadám už nejakú dlhšiu dobu, ako niekto nepodstatný, ako piate koleso na voze. Taktiež to tak doapdne keď idem s dvoma kamšokami vonku (myslím dve konkrétne holky) a preto som radšej s nimi prestala chodiť vonku lebo si prídem akokeby som tam nemala byť a oni sa skvele bavia a ja akokeby som tam nebola. Niekedy mám sto chutí povedať héj, keď ste ma volali trošku by to chcelo zapojiť do rozhovoru, ale to by som nebola ja, taká bojazlivá.

29 mOoni°° mOoni°° | Web | 5. srpna 2009 v 20:37 | Reagovat

o veď to a kamoška dneska prišla s Dánska kde bola dva týždne a sme sa aj dohodovali na stretko aj všetko a ona namiesto toho ide oslavovať s kamaratkou druhou narodeniny ktore by mohli pockat lebo vie že najbližši tyzden nebudem doma. Aj poznámky na fejsbúky kým bola v Dánsku že jkeď prídeme domov bude oslavá, ale ja so mnou že pojdeme vonku a dneska mi volá (pritom vedela že od zajtra nesom doma) zajtra pojdeme vonku hej? Ta nepojdeme .. a potom ta ti prídem dneska ešte zazvoniť. Bude deveť hodín a ona t u nebude, a tak dalej a tak dalej. A ja krava som si myslela že veď prečo nie, ona má teraz sviatok, včera mala a ja že tak príde dneska domov stretneme sa dám jej kofoláčika čo chcela som jej urobila. A ona nikde, asi ho dám mame lebo sa jej veľmi páči. Už ma to bolí a ja už sa tak cítim vkuse asi 3 roky. Už nevládzem. Keď mi povedala do telefónu dobre zajtra sa stretneme mala som chuť jej jednu streliť a začať plakať.  Nemôžem lebo všetci su doma ale mam slzy v očiach ..

30 Rohirrimqa Rohirrimqa | Web | 5. srpna 2009 v 21:31 | Reagovat

Poznám ten pocit... moje dve kamarátky sa raz celý čas bavili len o tábore a nevšimli si, že sa cítim mizerne... Mala som taký blbý pocit...

31 Blackie Blackie | Web | 6. srpna 2009 v 10:10 | Reagovat

Kdyby se mi to samý nedělo celej život, řeknu ti že jsi lůzr.

32 Werika Werika | Web | 9. srpna 2009 v 15:51 | Reagovat

Tímhle článkem jsi mi naprosto vyrazila dech. Nepřeháním. Vážně ne.
Tenhle článek mi totiž připadá, jako bych ho psala já sama. Přesně se to na mě hodí. Jen tak si jdu s kamarádkami, ony se baví mezi sebou a já si připadám jako vzduch. Ne, kdepak, žádný vzduch. O vzduchu aspoň víte, že existuje. Ony o mně ani neví.
Občas se snažím zapojit do diskuze, ale jde to horko těžko. Jak to mám udělat, když se baví o věcech, kterým rozumím asi tak jako koza petrželi (tj. oblečení, celebrity atd.)? Když už se přece jen zapojím, tak je to vždy jen na chvíli. Pak zase - puf! - a už tam opět nejsem. Vypařím se.
Nejvíc mě na té celé věci štve, že když si na to někdy stěžuji, kamarádky mi odpovědí něco ve stylu: "Tak se zapoj, sakra! My za tebou nebudeme dolízat, musíš přijít sama!" Není to trochu paradox? Když ony za mnou nehodlají "dolízat", mám chodit za nimi já sama - jako nějaký pes? Asi se na to nedívají i z mého pohledu.
Co se týče posledního odstavce - tohle na mě nepasuje. Mám to přesně naopak. Já se dřu do úmoru, nejmíň 75% udělám sama a oni mi za to potom neřeknou ani děkuji. Někdy mám chuť všechny mé spolužáky a spolužačky zadupat do země.
Nemyslím tím, že nemám kamarády. Přátele mám. Ale často jsem "mimo hru".
Proto se někdy cítím lépe v bogařském světě. Nacházím zde lidi, kteří jsou mi mnohem podobnější, než mí spolužáci.

33 střelená střelená | Web | 9. srpna 2009 v 21:12 | Reagovat

Tak to znám taky :(.. Ale většinou je to tak že jde kámoš a kámoška, ti se baví spolu a já je sotva stíhám nebo když už je nějak poslouchám tak čas od času na něco vyjádřím svůj názor a oni řeknou "no jasně" a baví se dál. Vím, není to nic příjemnýho. Ale občas jsou i dny, kdy mě berou normálně mezi sebe, takže je to v pohodě. A určitě to je tak i u tebe :);)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama