Mé úvahy

Vnucování

30. listopadu 2009 v 19:22 | Mima
Vnucování

Něco jiného je, když se vám někdo snaží něco vnutit, když sami někomu něco vnucujete i proti jeho vůli a nebo když SE vnucujete ...

Všechno má ale téměř stejný cíl- prosadit si svou a třebas i proti vůli toho druhého získat to co byste chtěli, tedy to, že se nějakým způsobem dostanete tam, kde byste za normálních okolností nebyli zváni ... nebo že najednou získáte od babičky čokoládu, kterou jste několikrát odmítli :)

Proč se tak neradi učíme?

4. listopadu 2009 v 20:25 | Mima
Proč se tak neradi učíme?

Že se vůbec ptám. Neznám snad jediného člověka, kterému by dělalo radost trávit dny nad učením ....

Ale já tvrdím, že za všechno může škola ...


Je krásné získávat nové vědomosti a poznatky. Dokonce si troufám říct, že nebýt školy, byly by děti sáhly po učebnicích dobrovolně a četly si v nich jako v knížkách plných příběhů. Ony i učebnice v sobě ukrývají množství příběhů, kterých my si však všimneme jen těžko ...

Sny jsou tak záhadné ....

4. října 2009 v 10:09 | Mima
Sny jsou tak záhadné ....

... umí být kruté i krásné a mnohdy nám toho poví víc, než bysme čekali ...

Někdo věří, že sny umí předpovědět budoucnost, a hledá v nich víc, než jen směs příběhů a událostí.

Když v něco věřím ...

29. srpna 2009 v 15:09 | Mima
Když v něco věřím ...

... ikdyž vím, že je to nemožné ...

No řekněte, není krásné v něco věřit a být přesvědčený, že to není jen sen?

Jen jsem začala uvažovat nad tím, proč si lidé vymysleli Boha. Proč věří v něco, co je možná jen výmysl jejich hlaviček? Není nikdo, kdo by byl "opravdovým" a smysluplným důkazem, že někdo takový existuje ... A není to jen tak někdo- je to síla, která dokázala stvořit celý svět.

Co se děje, když spíme?

22. srpna 2009 v 12:59 | Mima
Co se děje, když spíme?

Na tuhle záhadu se snažím přijít už dlouho ...

Zdá se to být normální, že na pár hodin jenom tak usneme a ráno se zase probudíme. Tak to přeci chodí den za dnem a bez spánku by jsme stejně dlouho nevydrželi ... Ale už jste někdy uvažovali nad tím, co se s váma během spánku děje? :)

Kdo může za to, jak se chováme ?

11. srpna 2009 v 10:19 | Mima
Kdo může za to, jak se chováme ?

Tak koukám, že po předchozím článku se tady sesypalo hned několik připomínek, že za své chování si každý může sám. Proto jsem se rozhodla napsat, neboli taky obhájit, co jsem tím chtěla říct.

Jak já některé lidi moc v lásce nemám ...

10. srpna 2009 v 8:39 | Mima
Jak já některé lidi moc v lásce nemám ...

... tak jsem začala přemýšlet, proč to tak je ...

Každý je jiný, vzhledem, chováním, vyjadřováním, stylem hudby. I každá maličkost nás odlišuje od ostatních. Ovšem nikdo nemůže být dokonalý, už kvůli odlišným názorům ostatních lidí ...

Připadám si zbytečně ...

3. srpna 2009 v 16:29 | Mima
Připadám si zbytečně ...

Řekla bych, jako páté kolo u vozu ...

Občas si vyjdu s kámoškama ven, dobře se bavíme, ale později je to rozhovor jen mezi nima a mě do něho nechtějí, nebo se baví o věcech, které jsou mi naprosto neznáme. To potom takhle jdeme třeba tři vedle sebe, já jsem s nima, ale mám pocit, jako bych tam ani nebyla ... nebo jako bych se na ně dívala skrz obrazovku v nějakém filmu ...

.... a co bude po smrti ???

30. července 2009 v 12:49 | Mima
.... a co bude po smrti ???

Neříkejte, že jste nad tím nikdy neuvažovali. Ikdyž pravda je, že někdo bere život tak jak je a neuvažuje nad tím, co bude potom ...

Já si ale nedám říct. Nemůžu přesvědčit svůj mozek, aby přestal řešit něco takového.

Bojím se svých myšlenek

18. července 2009 v 12:19 | Mima
Bojím se svých myšlenek

Bojím se uvažovat, protože nechci nic stratit. Bojím se, že když začnu nad něčím přemýšlet a když budu v něco doufat, nakonec to bude všechno jinak ...

Když občas přemýšlím nad svým životem, nad tím co se má nebo nemá stát, dostanu najednou hrozný strach. Vlastně ani nevím proč, vždyť se není čeho bát. Jsou to JEN MYŠLENKY. Nic mi neudělají, ikdyž ...

Jak se rozhodnout ???

29. června 2009 v 12:49 | Mima
Jak se rozhodnout ???

Někdy je těžké se rozhodnout. A ještě těžší je rozhodnout se správně.

Když o nic nejde, pak se můžete rozhodnout pro co budete chtítí. Nikdo vám nic neudělá a nikdo vám nic nebude vyčítat. Je to jen a jen na vás, jak se rozhodnete a je to jen vaše věc.

Jak vzhled ovlivňuje

21. června 2009 v 11:19 | Mima
Jak vzhled ovlivňuje

Na první pohled skvělý kamarád, ale přitom vás akorát zradí.

Nikdy není člověk úplně takový, jak se vám na první pohled zdá. A většinou je úplně jiný. Vzhled dokáže váš názor hodně ovlivnit, ale přitom o člověku zas tak nevypovídá.

Když si hodiny dělají co chtějí ...

17. června 2009 v 18:19 | Mima
Když si hodiny dělají co chtějí ...

Někdy čas ubíhá pomalu, jindy se ne a ne zastavit.
Jako by se někdy hodinám nechtělo a jindy měly energie tolik, že se ženou dopředu jako splašené.

Musím ??? Tak musím ...

25. května 2009 v 14:40 | Mima
Musím ??? Tak musím ...

Je to už takový starý zvyk ... Když bych něco měla udělat, udělám to, za účelem že pomůžu druhým. Když něco udělat musím, tím spíš to udělám, protože to po mě někdo chce a potřebuje.

Vždy počítej s horším ...

24. května 2009 v 12:00 | Mima
Vždy počítej s horším ...

... bráno z mého pohledu, ovlivňovat něčí názor vážně nechci ...

Nevyplácí se počítat s tím, že je něco lepší než ve skutečnosti, ikdyž jen o nepatrně malý kousek. V matematice sice platí jisté pravidla zaokrouhlování, ale v životě to tak vždycky nebývá.

Není dobré si namlouvat věci lepší než jsou. Optimisti vidí všechno líp, počítají s lepším. Já jsem pesimista ... dívám se na věci z té horší stránky, abych pak mohla být překvapená, že to nakonec není tak hrozné, jak se zdá.

Náhoda přijde, když ji nejmíň čekáme

19. května 2009 v 17:10 | Mima
Náhoda přijde, když ji nejmíň čekáme

Takový nenápadný a nečekaný host nám může někdy pěkně zavařit. Ale to se ví, že nás někdy i mile překvapí. Když ji nejmíň čekáme, přijde a díky ní se konečně něco děje. Už tolikrát mi pomohla, tahle náhoda, která jak rychle přijde, tak taky zmizí. Ale jsem kolikrát ráda, že tu je.

Jiné to už nebude ...

16. května 2009 v 16:50 | Mima
Jiné to už nebude ...

Lidi by často neřekli, že umím být jiná, než se zdám. A takyže jsem ....
Dokážu splnit slib a dodržovat pravidla. Jen mě občas taky něco vyvede z míry. Jenže to není jen občas. Možná je to tím, že nechci prohrát, že musím být za každou cenu nejlepší, ovšem to já fakt nechci.

Dnes jako včera.

13. května 2009 v 22:10 | Mima
Dnes jako včera.

Neuvěřitelné ... To že mě občas napadají takové blbosti, kterým bych po čase jen těžko uvěřila, je toho přímým důkazem.

Je mi jich líto ...

26. dubna 2009 v 17:55 | Mima
Je mi jich líto ...

Nevím proč, ale čím dál víc se u mě tato vlastnost objevuje. Nevím, jestli je to tak i u ostatních, protože ani já tohle nedávám moc najevo. Je mi líto lidí kolem sebe, kterým se třeba něco stane. Mám z toho divný pocit, když jim někdo nadává, nebo i když něco udělají a někdo se na ně za to zlobí. Když se jim někdo posmívá ...

Jsem smířená ...

16. dubna 2009 v 18:49 | Mima
Jsem smířená ...

... se svým životem, který za moc nestojí. Naučila jsem se žít svůj život, poznávat svůj svět a lidi kolem sebe. To jaká jsem, stejně moc nezměním, nedá se s tím nic dělat. Tajně však doufám, že ten příští život, o kterém nemám ani ponětí, bude lepší. Snad ... možná ... kéž by ....
 
 

Reklama